Učednictví
je jediný způsob, jak může být zachována a budována církev. Zároveň je pro
církev hlavní novozákonní výzvou.
To, čemu
dnes říkáme „učednictví“ (protože se jedná o proces, občas slyšíme pojem
„učedníkování“), je zakotveno v Kristově příkazu zapsaném v Matoušovi
28, 18-20:
Ježíš přistoupil a řekl jim:
"Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
Jděte
ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte
ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého
a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já
jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."
Podle
tohoto příkazu jednali nejen první učedníci, ale i všichni další až do dnešního
dne.
Jak
si můžeme být jisti, že se nejednalo pouze o výzvu 11 prvním učedníkům?
- „aby
zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“
Příklad
dalších výzev, které pronesl k 11, a se kterými se ztotožňujeme:
-
výklady podobenství
- rozhovor
v „horním pokoji“ (umývejte nohy jeden druhému, začkoli budete prosit ve jménu
mém, učiním to, milujete-li mě, budete zachovávat má přikázání, vinný kmen a
ratolesti, atd.)
Můžeme
si tedy být jisti, že i výzva k „získávání a učení učedníků“ platí pro každého
Ježíšova následovníka
Učednictví je proces proměny člověka
z nevěřícího v duchovně dospělého samostatného křesťana, který je
schopen samostatně vést další stejným procesem.
I------------------------učednictví---------------------------------I
Nevěřící zralost
Celý
proces můžeme rozdělit do 5 jednoduchých výzev:
1) Pojďte a uvidíte J 1,39
-
sledovali, kde Ježíš bydlí, co dělá, co mluví, jak jedná, kým je.
- Ježíš
dělal nejprve všechno sám a oni ho sledovali. Byli s ním.
- Lidé
nemohou uvěřit někomu, koho neznají a o kom nemají žádné informace. (Řím 10,14)
- musí
se s Ježíšem teprve seznámit, vidět, jak s ním křesťané žijí,
pozorovat
-
dělejme takové věci, aby lidé mohli tyto informace získat
Jaké
věci tě napadají, jak tyto informace můžeme někomu předat? (film Ježíš, kluby,
osobní rozhovory, osobní příklad doplněný svědectvím)
2) Čiňte pokání a věřte evangeliu Mk 1,15
- po
podání informací následuje výzva, aby na tyto informace nějak zareagovali
(někdy
právě této výzvě říkáme chybně evangelizace)
- v této
fázi přichází obrácení a potvrzením obrácení je křest
- my
vyzýváme k pokání, ale nemůžeme ho provést. Zde vstupuje Bůh.
Kdy a
jak dáváš ty výzvu? Jaké s tím máš zkušenosti?
3) Následujte mě J 1,43
- osobní
změny života, přicházející pod vlivem DSV
- učení
„jak být křesťanem“
- často
v církvi sledujeme na prvním místě tento bod. Jak se mají lidé chovat, co
si mají oblékat, jak mluvit, kam chodit a nechodit. Dokud ale člověk neuvěřil a
nelitoval starého života, je to jen zákonictví. To nikomu život nezmění, musí
fungovat celý proces.
- svědectví:
v mém životě sbírání informací o křesťanství trvalo 7 let. Od pasivního
naslouchání k aktivnímu vyhledávání. Po obrácení jsem zatoužila vědět, jak
teď mám žít, když jsem křesťan? Když mi to říkali předtím: měla bys, neměla
bys... otravovalo mě to a měla jsem pocit, že si hrají na lepší lidi. Teprvve
pod vlivem Ducha jsem zatoužila dělat to, co se Bohu líbí.
4) učiním z vás rybáře lidí Mt
4,19
- jedná
se o přípravu, vyzbrojení pro další samostatnou službu
- od té
chvíle už Ježíš učil zvlášť zástup a zvlášť učedníky. „připravoval vedoucí“
-
vyzbrojování vedoucích je důležitá složka sborové práce – klíčová
Pokud
nefunguje, kazatel dělá vše sám, vyčerpá se a práce se hroutí.
- Jěžíš
učedníky osobně je vyzýval, věděl, co z nich chce mít, byl s nimi co
nejvíc, všechno jim vysvětloval.
Jak u
nás funguje výchova vedoucích? – (např.tato skupinka, seniorátní setkání,
semináře apod.)
5) „posílám vás“ – vyslání do služby Jan 20,21-22 Luk 9,1-2
- Ježíš
učedníky poslal do samostatné služby a vyzbrojil je (moc, DSV)
- dával
jim jasné úkoly, odpovídal na jejich otázky, dával jim zpětnou vazbu („neradujte
se z toho, že se vám podřizují duchové)
- každý
nese evangelium tam, kde je (práce, škola, sousedé, lidé v programech)
- bez zapojení
do služby není možný duchovní růst
Jak
dlouho trval Pánu Ježíši ten proces, kdy vytvářel, vychovával učedníky? 3 roky.
U každého to může být jiné, ale celý ten proces musí církev stále dělat a nesmí
se to zastavit.
Každý by
měl být po nějaké době schopen vést dalšího člověka.
Př: Pavel – Timoteus.
Timoteovi
2:1-3 A ty, můj synu, buď silný milostí Krista Ježíše, a co jsi ode
mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit
zase jiné.
Židům
5:12 Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět
potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný
pokrm.
Židům
6:1 Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k
dospělosti. Nevracejme se k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře
v Boha, k učení o křtu a vzkládání rukou, o vzkříšení z mrtvých a o
posledním soudu.
Někdy
se setkáváme s nesprávnými představami o učednictví:
- nucené
„zpovídání se ze svého života cizímu člověku“
- vzor,
kdy jeden člověk musí vést jiného od prvního kontaktu až do plné zralosti – to
není správná představa, většinou se na tom procesu podílí celé
společenství, učedník přechází k jinému služebníkovi podle aktuální
potřeby, věku apod.
Kdo je
tvým učedníkem? Koho právě vedeš, aby z něj byl zralý křesťan?
